Vzpomínate? Hitovka z totalitních osmdesátek, kdy „Kaťasi“, pro později narozené tedy rocková kapela Katapult, nazpívali známy hit vykreslující naši nezářivou budoucnost jednadvacátého století. Zpívá se k roku dva tisíce šest, ve kterém hitmakeři v čele s tehdy ještě vlasatým Oldou Říhou otevřeně a s odvahou věští o továrnách, kde kromě baráků budou umět vyrábět i stromy, o troufalé schopnosti lidstva vyprodukovat synteticky naprosto vše včetně umělé trávy před domy a dalších výdobytcích vědy, které likvidují celou naši planetu.

Bez mučení se přiznávám. Podlehla jsem vnitřnímu chtíči a zřejmě i dlouhodobému absťáku po sociálním kontaktu a čemkoli. Taktéž, coby žena, hladova po regálech voňavého zboží všeho druhu, na které si mohu konečně sáhnout, jsem se vydala o víkendu „šopovat“. Musím říci, byl to zážitek! Mým tělem, duchem i nitrem projížděl příval blaženosti, který se mísil s euforií, možná až lehce s hysterií malé holčičky, která si s pláčem vyprosila šaty s Elzou a Annou. Koktejl pocitů v podobě malého orgáče, řekla bych.

Patříte mezi chronické žárlivce? Často prudíte, jste plní vzteku, občas vám hučí v mozku, každá maličkost vás rozčílí? Cítíte rozpínavé bolesti hlavy v oblasti spánku? Budíte se po půlnoci? Chybí vám rozhodnost? Pálí vás často oči? Také na vás, častěji než je únosné, sedá depka, smutek, plačtivost, hněv. Nervozita je vaší doménou? Pokud přikyvujete, pak vězte, že tyto problémy mohou velmi úzce souviset s vaší paní játrou a s jejím párovým orgánem a partnerem panem žlučníkem! Divné, že?

Pomineme-li současnou pandemickou situaci, jsem přesvědčena, že v žádné jiné době, jsme se neměli lépe a bezpečněji, než právě teď? Nevíme, co přinášejí hrůzy války nebo náboženské konflikty, neprožíváme hladomor, zdravotní kliniky a ambulance oprašují naše bolístky na každém rohu, supermarkety praskají ve švech, logistické firmy rozvážejí nejrůznější zboží do všech koutů naší země, pitná voda je samozřejmostí, kupujeme drahá auta, létáme na dovolené k moři. Omrzel nás starý mobil? Nu co , koupíme nový…Hurá! Chvilka pomíjivého štěstí na míru. Ukojená touha našeho ega. To vše jen do okamžiku, než ze zatáčky vyjukne další splín a další nutkavá potřeba jej ukonejšit. Užíváme si vymožeností dnešní doby, které nám zpříjemňují život.

„Holky, tohle jednou dám“, oznámila jsem odhodlaně přítelkyním při procházce lázněmi na Čeladné a ukázala na malou chatku s tajemným nápisem „MÁ TMA“. Protože se zabývám uzdravováním a harmonizací lidských duší brala jsem tuto možnost jako novou výzvu a zároveň hlubší poznání sebe sama. To jsem ještě netušila, že několik týdnů na to se mé vyřčené přání splní do puntíku. S lehkou nadsázkou vám chci nabídnout „pohled“, dá-li se to tak nazvat, do zákulisí týdenního pobytu v nejtemnější temnotě mého dosavadního života. Jako blesk z čistého nebe zasáhla jednoho sobotního dne můj email zpráva o volném termínu pro terapii ve tmě. Ve čtvrtek nástup! Čekačky jsou totiž minimálně rok. Šrotování v hlavě začíná. Plný diář klientů, víkendový pobyt na Jižní Moravě, léto v plném proudu. Zavřít se do tmy, teď??? Kvantovala jsem pro dřívější termín. Že by tak dokonale? Vesmíre, díky no...