„Holky, tohle jednou dám“, oznámila jsem odhodlaně přítelkyním při procházce lázněmi na Čeladné a ukázala na malou chatku s tajemným nápisem „MÁ TMA“. Protože se zabývám uzdravováním a harmonizací lidských duší brala jsem tuto možnost jako novou výzvu a zároveň hlubší poznání sebe sama. To jsem ještě netušila, že několik týdnů na to se mé vyřčené přání splní do puntíku. S lehkou nadsázkou vám chci nabídnout „pohled“, dá-li se to tak nazvat, do zákulisí týdenního pobytu v nejtemnější temnotě mého dosavadního života. Jako blesk z čistého nebe zasáhla jednoho sobotního dne můj email zpráva o volném termínu pro terapii ve tmě. Ve čtvrtek nástup! Čekačky jsou totiž minimálně rok. Šrotování v hlavě začíná. Plný diář klientů, víkendový pobyt na Jižní Moravě, léto v plném proudu. Zavřít se do tmy, teď??? Kvantovala jsem pro dřívější termín. Že by tak dokonale? Vesmíre, díky no...
Je třeba rychle se rozhodnout. Nevěřím na náhody. Jdu do toho. Chce to moc nepřemýšlet, logisticky zorganizovat nejnutnější záležitosti, přebukovat klienty, oznámit rodině a blízkým, že nebudu nějakou dobu na příjmu, sbalit si kufřík podle instrukcí… upozorňuji, fén, bez něhož se my ženy neobejdeme, nesmí mít při „on“ žádnou diodku ani světýlko. Bude zabaven, stejně jako jiná udělátka, heblátka, sexuální hračičky! Když deprivace tak důsledná!!! O terapii tmou, jejich účincích, významu atd. se dočtete vše potřebné na internetu.
Díky těmto informacím máte pocit, že jste více méně připraveni. Omyl, nejste! Ale předbíhám. Po administrativních nutnostech, vstupním pohovoru a klasickém dotazu, co od terapie očekávám, nic nebrání postoupit dále. Terapeut a „opatrovník“ v jednom vás provede vaším novým týdenním příbytkem, vysvětlí vše potřebné k záchraně života případně zdravého rozumu a pokud do této doby necouvnete od vašeho úmyslu, dá vám prostor na vybalení kufříku a odění se do domácího úboru. Poté na několik minut zhasne, abyste si mohli osahat prostor ve tmě. Již po této zkušenosti někteří bez zbytečných řečí znovu sbalí svých „pět švestek“ a odplouvají brázdit hladinu reálného života. Já se pevně rozhodla zakotvit.
"Když vám tma představí světlo ve vás, začnou se dít zázraky"
Následuje rozloučení se s opatrovníkem, definitivní vypnutí jističe, zamčení vchodových dveří. Od této chvíle pouze sama se sebou a se mnou nekonečná, nekompromisní, černočerná tma, která by se dala krájet. Teď se právem nabízí otázka, proč jsem vlastně tady? Zvědavost, posun, výzva, mentální prozření, vyčištění hlavy, odpočinek, harmonizace, možnost hluboké meditace, řešení vlastních splínů, rande s vyšší energií… Teoreticky vím, co umí melatonin neboli hormon tmy s mozkem, jak funguje izolace v odlišných podmínkách, jak pracuje ego i naše nevědomí. Sáhnout si však v této nové realitě sama do sebe nejde vždy ruku v ruce s teorií.
Není lehké slovy popsat, co vše je možné v průběhu týdne ve tmě prožít. Na fyzické, emoční, mentální i nevědomé úrovni. Tady nic nepředstíráte, nehrajete. Můžete lhát maximálně sami sobě. A to se opravdu nevyplatí. Je to zbytečné. Přijdete na to hodně brzy. Přestanete vnímat, kdy je den a noc, jak dlouho spíte, cvičíte, sprchujete se… půl hodiny, hodinu? Píšete si poznámky, kreslíte, modelujete… Vegetariánská strava chutná v souladu s potřebnou deprivací - nudně. Oukrop, sojové „bláto“, kaše na sladko, melta, čaj roibos… Žádné zbytečné smyslové ani chuťové vjemy! Tak je to v pořádku.
Každý den je jiný. Často máte chuť vše zabalit, odplombovat klíč, odlepit spínač světla a vyjít ven do jasného voňavého dne. Stejně tak x-krát denně zažíváte drobné radosti i hluboké euforie. Třeba dva zvládnuté přítahy na hrazdě mezi dveřmi, chuť ananasového kompotu, povedený akord G na ukulele, které vlastníte pár dnů a poslepu zvládnete tak maximálně Céčko, bubnování na prázdné petky, vyluzování zvukových efektů z vašeho hrdla, odpoutání se od sebe při meditaci, vzpomínky z dětství zasunuté hluboko do podvědomí, imaginární hemžení chroustů v dlani, chlad mločího těla, láskyplné objetí rodičů…
Výjimkou nejsou ani silné spirituální zážitky. Přítomnost cizích entit, pocity mrazení, chladu, horka, mravenčení celého těla, vnímání odlišných energetických vibrací. A co teprve vizuální projekce! Blikající obrazce, barevné ohňostroje, diskotékový stroboskop kam se podíváš, nebo naopak jemný vlídný bezbarvý prostor v matčině lůně… První dva až tři dny dlouho a často spíte. Doháníte spánkový deficit posledních mnoha let. Asi třetí den začínají myšlenkové manévry. Kdybych zatoužila prostřelit si hlavu, kulka by narazila na první z tisíce myšlenek a nekonečným balastem v mozku by stejně neprošla. Neee, sebevražedné úmysly jsem vážně neměla, jen demonstruji stav ve své mysli následujících několik dnů.
Přijde krize? Ano, tedy u mě se dostavila šesté noci. Nespavost, hučení v hlavě, bušení srdce, paralýza celého těla, nevolnost, bolest těla, panická úzkost… Poprvé jsem si sáhla na pomyslné dno. Poprvé jsem stiskla knoflík pro přivolání opatrovníka. V těchto krizových okamžicích pochopíte jeho význam. Několik nekonečných minut mě dělí od předčasného ukončení terapie. Vzdát to před cílem? Nejde-li o život, nejde přece o nic! Odejít, rovná se prohrát se sebou , rovná se už za hodinu litovat, rovná se zklamat sebe sama. Po konzultaci s opatrovníkem přichází zklidnění, uvolnění, možná spánek. Zůstávám…
Závěr terapie tmou? Vyklidnění, usebrání, srovnání myšlenek, otevření se životním vizím, představám, snům a touhám, které se mnou silně souzní. Tentokrát ne s egem ale s mým nitrem. Je to opravdu opravdové. Přichází váš průvodce, aby vnesl opět reálné světlo do vašeho života. Světlo, které k vám spěchá otevřenými dveřmi naproti, je zpočátku magické, má modravé odstíny. Vybavena slunečními brýlemi vycházím ven. Je po noční bouřce. Vzduch voní tak intenzivně! A barvy? Zelená je ještě zelenější a každý list na stromě má neskutečné obrysy, jako když naladíte kontrast na max. Ptačí zpěv je na volume deset! Točí se mi z toho hlava. Vše je najednou na sto procent… Ať to tak zůstane.