Vzpomínate? Hitovka z totalitních osmdesátek, kdy „Kaťasi“, pro později narozené tedy rocková kapela Katapult, nazpívali známy hit vykreslující naši nezářivou budoucnost jednadvacátého století. Zpívá se k roku dva tisíce šest, ve kterém hitmakeři v čele s tehdy ještě vlasatým Oldou Říhou otevřeně a s odvahou věští o továrnách, kde kromě baráků budou umět vyrábět i stromy, o troufalé schopnosti lidstva vyprodukovat synteticky naprosto vše včetně umělé trávy před domy a dalších výdobytcích vědy, které likvidují celou naši planetu. Snad pouze díky nadčasovému tématu globálního znečišťování naší země nebyl text tehdejšími papaláši, tlejících na vysokých postech, zakázán. Zásadním mementem písně je však burácející refrén s varovným otazníkem, jestli v té chvíli už nebude „pozdě na to chtít se ptát...co děti? Mají si kde hráááát?“ Jsem přesvědčena, že i Michael Jackson by byl nadšen upřímnou „zeleností“ našich rockerů a zájmem o nejmladší populaci!

“Je to dneska husté, děcka máme tlusté“

Coby tehdejší teneegeři jsme tento protestsong považovali za směšnou utopii a nadsázku hitmakerů. Než abychom se hluboce zamýšleli nad věrozvěstným obsahem písně a šli zpytovat svědomí své, potažmo celého lidstva, do dětských pokojíčků v bytových jádrech, s imaginárními kytarami jsme šťastně bláznili na diskoškách se světélkujícím stroboskopem, tehdejším výkvětem socialistické techniky pro bavící se mládež. O červených sodovkách ani nemluvě!

Opěvovaný osudný rok dvatisícešest se odkutálel jako každý předchozí i budoucí na smetiště dějin téměř bez následků. Pomineme-li všechny ekologické hříchy a katastrofy, znečištění moří a ovzduší, modifikované potraviny, hormony nacpaná chovná zvířata no a také okrajově počínající finanční krizi, nic moc se vlastně neudálo. Kdyby tehdy ostřílení hoši z Katapultu nahlédli do křišťálové koule o patnáct let později, píseň by se dočkala dalšího pokračování. Rozhodla jsem se vše napravit. Snad mi chlapci mou troufalost prominou, dovolím si přidat sloku pouze jednu jedinou!

“Je to dneska husté, děcka máme tlusté,
Nemohli jsme robit, překvapil nás covid.
Strachem máme nahnáno, ministrů jak nasr…!
Nemůžeme hrát, máme zákaz zpívat.
nesmíme se smát ani v parcích líbat!
…a co děti… mají si kde hrááááát?“

A proto vítejme léto, užívejme si ho plnými doušky, bavme se, sportujme, zpívejme z plných plic, milujme život, pohřběme roušky!

Protože za zatáčkou už přeci číhá podzim! A věřte nevěřte, všichni nejchytřejší chytráci u piva mají nejen tvrdou játru, ale i tvrdé verdikty a stoprocentně vědí z jistých zdrojů, co nás v říjnu čeká a nemine. Já bych se spoléhala na zdravý selský rozum a společný záměr, normálně žít. Nebo se zeptáme Kaťasů? Pro jistotu?